sobota 28. dubna 2018

2. den - Albánie

Ráno jsme vstali už v 6 (to je Adélky běžný budíček) a vyrazili na sever do hor. Po hodině jízdy jsme odbočili na úzkou asfaltku, která stoupala vzhůru.



Na jejím konci byla nádherná vyhlídka na okolní vrcholy.



Kolem byl ještě sníh a za chvíli jsme začali projíždět mezi většími zbytky, připomnělo nám to Westfjords na Islandu.


Bohužel na konci asfaltu bylo tolik neprohrnutého sněhu, že dál nešlo pokračovat. Museli jsme tedy oželet národní park Teth, kam jsme se těšili. Stejně by tam cesta byla náročná po nezpevněné cestě horským průsmykem. Ale i tak super hory a výhledy.


Sjeli jsme zpátky dolů do údolí a do vesnice Bogë. Cestou jsme potkali pasáčka s mobilem a dvěma krávami. Ve vesnici jsme si dali kafe v jedné malé restauraci. Paní byla moc milá a Adélka si pohladila štěňátko a trhala nám kytičky.


Protože jsme měli kvůli změně plánu volné odpoledne, rozhodli jsme se vyjet opět do hor k vesnici Rapsh. Pod ní je vyhlídka na údolí.

Ale nad vesnicí je stejnojmenná vyhlídka na kaňon a okolní hory. Absolutně úžasný pohled.



Sjeli jsme serpentýnami dolů do údolí, kde je vesnice Tamarë. Tady jsme si dali oběd. Maso na grilu, čerstvé domácí sýry, salát a domácí hranolky. Fajn nekomplikované jídlo s výhledem na skalnaté hory a řeku vedle.



Po jídle jsme se krátce prošli a pak vyrazili zpátky. Adélka si dala odpolední siestu. Dole v údolí jsou dvě pěkná místa u řeky. Vytéká tu potok ze skály, i když ne tak velký jako třeba podzemní řeka Lison ve Francii.



Zastavili jsme se znovu na vyhlídce Rapsh. Mrkněte na 360° fotku (vpravo nahoře klikněte na ikonku pro náhled na celou obrazovku, levým tlačítkem myši se otáčí pohled a kolečkem přibližuje).

Tohle místo prostě nemá chybu.


Potom jsme sjeli zpátky k jezeru Skadarsko. Chtěli jsme dojet ke starému mostu, ale navigace nás pořád posílala po polních cestách. Jedna z nich byla až moc děravá, a tak jsme se raději vrátili na asfaltku a dojeli k mostu oklikou. Vedle historického mostu je postavený nový, ale při bližším pohledu by potřeboval opravit.


Dojeli jsme zpátky do Shkodry a zastavili se na kafe. V baru vzadu byl sice normální záchod oproti "díře do země" ale hygienický standard to tedy nebyl.

Naproti baru je velký kostel svatého Štěpána Shen Shtjefni.

Do ubytka se nám ještě nechtělo, vyrazili jsme nakoupit do velkého Spaaru. U vstupu musel dát Štěpán batoh do skříňky. Ovoce a zelenina nebyly nic moc, podél silnice se dá koupit lepší. Platit kartou se sice ve větších obchodech dá, akorát je to jako před deseti lety u nás, tzn. nemají tu bezkontaktní terminály a je potřeba podepsat účtenku.
Od obchoďáku jsme vyrazili na večeři k jezeru. Jižně pod městem jsme přejeli most přes řeku Buna a jeli podél jezera skrz cikánské slumy.
Za nimi jsou najednou pěkné restaurace u vody, kam jezdí nebo chodí pěšky místní z města. Měli jsme vytipovanou restauraci B7. Nad hory v pozadí přišla bouřka u jezera bylo docela dusno. Dali jsme si jenom předkrm pro dva a špagety s mořskými plody a úplně nám to stačilo. Zajímavé byly kapří jikry a vinný list se sýrem a vajíčkem.

Po jídle jsme vyrazili zpátky do města. Cestou jsme se ještě zastavili na několika vyhlídkách na jezero.


Řízení v hustém provozu bylo docela náročné, o silničních pravidlech tu není moc řeč, Štěpán musel pořád dávat pozor na neukázněné řidiče, cyklisty, motorkáře i chodce. Tenhle blázinec kupodivu nějak funguje. Ještě jeden postřeh ze silnic - Albánie je země (kradených) mercedesů. Jezdí jich tu spousta, většinou spíše starších typů. Na některých jsou ještě na skle nalepené staré německé dálniční známky. Dojeli jsme na ubytování v centru, projet velkým autem úzkými uličkami, kde je hodně málo místa vedle zaparkovaných aut, i to byl slušný adrenalin. Senzory neustále pípaly vlevo i vpravo. Dali jsme si sprchu po horkém dni a akorát přišla pořádná bouřka než jsme šli spát.

Žádné komentáře: