pondělí 30. dubna 2018

4. den - Albánie a Kosovo

Ráno jsme vstali už v 5:50, chtěli jsme stihnout trajekt na jezeře Koman do vnitrozemí. Štěpán s Adélkou posnídali jahody s jogurtem, nanosili jsme kufry do auta a rozloučili se s milými hostiteli. Vyjeli jsme na jih od Shkoderu. Silnice byla tak pro jedno a půl auta vedle sebe, takže opět vyhýbání protijedoucím autům po rozbité krajnici. Odbočili jsme na východ a asfaltka začal stoupat do kopců a byla čím dál tím horší. Postupně nám narůstalo zpoždění.


K jezeru Koman jsme dojeli něco kolem půlhodiny před vyplutím a trajekt už byl docela zaplněný. Naštěstí bylo ještě volné místo a měli jsme zaplacený lístek. K trajektu Berisha vede tunel skrz skálu a za ním je minipřístav, kde se štosují auta. Štěpán přenechal ochotně klíčky od auta posádce. Parkování na trajektu je natěsno, každé místo se bezezbytku využije a mají už v tom cvik.


Vypluli jsme se zpožděním, nakonec se ještě čekalo na jedno auto a malý autobus, kvůli kterým se přeparkovala většina aut i motorek na přídi a nějakou záhadou se tam všichni vešli. Vypluli jsme, podle pohledu na zádi docela přetížení, voda byla asi 15 centimetrů od spodku zadní paluby.

Nicméně tak to tu evidentně chodí běžně. Zatopený kaňon a zelenomodrá voda nám nabídly několik nádherných scenérií, které občas kazily četné odpadky plavající na hladině.









Do 33 km vzdáleného Fierzë jsme dorazili za 2,5 hodiny. Pěkný výlet. Na pevnině jsme si dali sandwich a kafe v bufetu vedle vody.
Pak jsme vyjeli dál na severovýchod k hranicím s Kosovem. Na čáře jsou kontroly, nejdřív albánská a potom kosovská celnice, připomnělo nám to cesty do Německa v 90. letech.
Albánský celník neuměl anglicky, ale požadavku na pasy a papíry od auta bylo rozumět jasně. Oboje kontroly jsme projeli rychle a bez problémů. V Kosovu byla mnohem lepší silnice, už to, že máme celý pruh jenom pro sebe nám přišlo jako luxus. A záplaty místo děr byla také příjemná změna. I u silnice nám přišlo, že nevidíme tolik odpadků, ale pak jsme projeli kolem autosalonu Audi, vedle kterého se páslo stádo ovcí a to nás zase vrátilo do reality. Romče došla na mobil smska "vítejte v Monaku".



Dojeli jsme do městečka Gjakovë a krátce jsme se v centru porozhlédli. Pokračovali jsme dál na jihovýchod se zastávkou u řeky Drini i Bardhë na limču.


Dojeli jsme do velkého města Prizren, zaparkovali před hotelem a pak vyrazili do centra. Je tu malá historická část s mešitou a starým mostem. Všude bylo plno lidí.

Adélka chtěla rozveselit (pomazlit) smutného koně.

U kašny uprostřed jsme viděli, jak číšník plní skleničky pro hosty vodou.

Štěpán se podíval do mešity Xhamia e Sinan Pashës.



Prošli jsme se a pak zašli na večeři do restaurace Fellas Coffee & Kitchen. Moderní bar, jídlo bylo fajn a mrkvový džus také. Akorát Štěpánovi spadla zadní strana náušničky mezi prkna v podlaze. Už jsme ztratili spoustu náušnic, kvůli tomu, že upadlo zapínání.


Rozhodli jsme se, že ještě vylezeme na pevnost nad městem. Výstup s Adélkou nám sice dal zabrat, ale rozhled seshora je bezva. Pozorovali jsme spousta mešit a jen málo kostelů, cca 30 ku 3.







Mrkněte na 360° panoramatickou fotku (pro zobrazení na celou obrazovku klikněte na ikonku v pravém horním rohu fotky, pro otáčení kolem dokola použijte levé tlačítko myši a pro přiblížení kolečko), schválně kolik mešit napočítáte.

Pak jsme zase sešli dolů na drink a šli spát.

Žádné komentáře: