úterý 1. května 2018

5. den - Kosovo a Makedonie

Ráno nás vzbudily zvony kostela pod hotelem. V sedm jsme seběhli dolů na snídani. Recepční se proměnil na kuchaře a naservíroval nám kávu, džus, krájená rajčata a roastbeef, ošatku chleba a klasická jednorázová máslíčka, džemy, paštiky a trojhránkový sýr.

Pak jsme vyjeli z hotelu a stoupali do hor směrem k Makedonii. Zastavili jsme se na několika pěkných vyhlídkách. V jedné vesnici byla nějaká akce a všude prodávali spoustu medu.



Kousek od hranic jsme si dali kávu a limču v jedné restauraci u silnice. Měli tu dětské hřiště, kde se Adélka vyřádila.

Poslední kousek jsme jeli pomalu v koloně za kamionem velkým údolím, staví se tu nová dálnice.

Dorazili jsme na hranice a ve frontě aut jsme čekali půl hodiny. Popojeli jsme 200 metrů a čekalo nás to samé na makedonské hranici. Když už jsme vystáli frontu, museli jsme zaplatit green card za 50€ pro čtrnáctidenní vstup do země. Potom se nás ještě přísný celník ptal zda máme něco k proclení a kam jedeme. Chvíli přemýšlel zda se podívá do kufru, ale pak nás pustil. Hodina na hranicích a celkem opruz.

Vyrazili jsme jižním směrem k hlavnímu městu Skopje. Tady jsme dojeli k lanovce, která vede na vrchol Millenium cross nad městem. Ještě předtím jsme ale zašli na oběd v restauraci vedle, kvůli zpoždění jsme měli veliký hlad. Měli jsme pocit, že jsme se vrátili v čase zpět - obsluha, místo i jídlo...na polévku jsme čekali půl hodiny a za další dvě minuty nám přinesli hlavní jídlo. Utavené maso s hranolky a oblohou. Naštěstí pivo Skopsko bylo fajn.

Zaplatili jsme kartou (což zatím moc jinde nešlo) a vyrazili na lanovku.
Rozhled 500 metrů nad městem je fajn a i když všude byla spousta lidí (byl státní svátek), naštěstí nebyly nějaké velké fronty.





Porozhlédli jsme se nahoře a sjeli zase dolů, byl čas vyrazit do ubytka. Zarezervovali jsme si Dali Apartments přes Airbnb. Unikátní místo s privátním výtahem nahoru a koupelna s vířivkou, to vše jen za 1200 Kč na noc.
Vyjeli jsme výtahem a chvíli užasle pozorovali obývák se schodištěm.


Na první pohled unikát (nebo spíš úlet), na druhý pohled zblízka začaly vyplouvat nedostatky. Drobné opravy by byly potřeba všude a vybavení bylo staré a porouchané. A taky nás trochu děsily obrázky na stěnách. Snad tady nestraší.

Adélka spala v kočárku, a tak jsme vyrazili do centra. Prní fotka je dům, kde jsme bydleli zvenčí. Hned za rohem je Memoriál matky Terezy, která odtud pochází a je tu uctívaná.


Socha býka v jedné z ulic nám připomněla podobnou sochu na Wall street v New Yorku

O kus dál jsme došli k náměstí s Alexandrem Velikým a několika sochami po obvodu. Vedle je pěkný most přes řeku Vardar. A za ním další sochy a monumenty. Skopje je určitě město soch.




Pokračovali jsme do části Old Bazaar. V jednom z četných podniků jsme ochutnali drink zvaný Boza, ale moc nám to nejelo, tak jsme zkusili limona, která ale chutnala jako vitacit z prášku.



Přes bazaar jsme sešli obloukem zpátky k řece a na večeři došli do restaurace Old City House. Adélce se líbilo jezírko s vodou uprostřed. Objednali jsme si pečený sýr, jehněčí žebírka a ovocný salát.

Pak jsme se znovu prošli centrem.








Vrátili jsme se do apartmánu a šli spát.

Žádné komentáře: