středa 2. května 2018

6. den - Makedonie

V noci jsme se moc nevyspali, Adélka nechtěla spát dole v obýváku na gauči, tak jsme si jí vzali mezi sebe do ložnice. Dole navíc létalo večer hodně molů. Také bylo pod střechou (asi nezaizolovanou) dost horko. Ráno jsme se rychle sbalili a opustili jsme nejšílenější ubytování ever a vyjeli pryč z města.

Snídani jsme si koupili u silnice v pekárně. O kus dál jsme si dali kafe.

Ještě jeden postřeh ze Skopje - jako městská hromadná doprava tu jezdí hodně doubledeckery, ale jsou tu k vidění i staré Ikarusy, které u nás jezdily v 90. letech.
Zamířili jsme na jihozápad ke kaňonu Matka. Zaparkovali jsme a pěšky šli kolem hráze až ke kostelíku a restauraci.




Tady jsme si domluvili výlet lodičkou, akorát jsme čekali na další lidi. Plavba trvala půl hodiny k pěkné jeskyni s netopýry. Adélka si plavbu užila, jenom si v jeskyni ušpinila legínky. Také jsme cestou viděli plavat hada ve vodě.






Vrátili jsme se zpět a vyjeli autem dál. Najeli jsme na dálnici, platí se tu mýtné cca po 15 kilometrech, 60 km nás stálo asi 58 korun. Dálnice byla poloprázdná a v lepším stavu než česká D1. Akorát nás trochu vyděsil divoký pes, který postával v jednom pruhu.
Sjeli jsme u městečka Gostivar, kde jsme hledali restauraci na oběd. Nejdřív nám trvalo najít vůbec místo, kde zaparkovat s autem, všude totálně plno. Pak jsme našli jen něco jako bar, kde hrála hlasitě disco hudba. Ale těstoviny nás vyšly na cca 60 korun za porci. Kvalita bohužel odpovídala ceně, penne se smetanou a žampióny z plechovky. Navíc všude se tady uvnitř i venku kouří.


Vyjeli jsme dál k Mavrovo. Tady je ruina starého kostela na kraji zatopeného údolí přehradou.


O kus dál je nový kostelík.

Cestou přes přehradní hráz jsme se podívali dolů, kde je fotbalové hřiště a rozestavěný dům. Tam bysme teda bydlet nechtěli.
Pak jsme jeli dále na jih ke klášteru St. John the Forerunner Bigorski Monastery. Pěkně opravené místo.




Další zastávka odpoledne byla u mostu Jelení skok. Pod ním tekla prudká voda.

Pokračovali jsme kolem další velké přehradní nádrže.

Pak jsme jeli asi ještě hodinu k městečku Vevchani. Tady jsou prameny horského potoka, který vytéká ze skály. Kolem dokola jsou vybudované chodníčky. Pěkná procházka na 20 minut.



Při výjezdu z města nám došlo, že všude je hodně postavených domků s neomítnutou fasádou. Asi to tady není podmínka pro kolaudaci, nebo to nikdo neřeší.
Kolem šesté večer jsme dorazili do města Ohrid na kraji velikého stejnojmenného jezera. Ubytovali jsme se, majitelka nám řekla, že od půlnoci ani druhý den nepoteče voda v celém městě. Vyrazili jsme rovnou na večeři. Jídlo ani obsluha nás moc nenadchly. Plieskavica byla ok, ale zbytek nestál za řeč, rozmražená zelenina z pytlíku. Opět jsme měli pocit návrátu o dvacet let. Venku na jezeře bylo nějaké vojenské cvičení, ale Adélku nejvíc bavily klouzačky před restaurací.



Žádné komentáře: