sobota 5. května 2018

9. den - Řecko a Albánie

Ráno jsme si dali brzkou snídani na hotýlku. Paní nám dala vyprané prádlo, ale bylo úplně mokré. Skoro to vypadalo, jakoby ho zrovna vyndala z pračky. Rozprostřeli jsme ho v autě kde se dalo.
Vyjeli jsme znovu na vyhlídku Oxya. Mraky byly pod námi v kaňonu a zase to byl trochu jiný a super výhled.













Tady je ještě jedna 360° panoramatická fotka (pro zobrazení na celou obrazovku klikněte na ikonku v pravém horním rohu fotky, pro otáčení kolem dokola použijte levé tlačítko myši a pro přiblížení kolečko).

Kaňon Vikos je v Guinessově knize rekordů zapsán jako nejužší a nejhlubší kaňon na světě (na 1,1 km šířky 900 m hloubka). To Grand Canyon, který jsme viděli v Americe je sice hlubší, ale také širší. Cestou zpátky jsme potkali na parkovišti rodinku, která přijela až z Čech.

Pak jsme zamířili na hranice zpátky do Albánie. Kontroly na obou celnicích trvaly tentokrát jenom 9 minut a nikdo se nám nedíval do auta. Dojeli jsme ke starému mostu. Silnice na jihu byly kupodivu dobré.

O kus dál jsme dorazili do města Gjirocaster. Dali jsme si kafe dole ve městě a pak dojeli nahoru na hrad. Super výhled na okolní hory i celé město jako na dlani.










Pak jsme sjeli zase dolů k náměstí a v jedné z restaurací si dali oběd (rizotto a těstoviny). Potom jsme ještě vybrali nějaké leky a pokračovali k pobřeží. Zastavili jsme se u Blue eye, modrého pramenu. Pěkné místo, platí se sem vstupné za auto 200 leků.



Pokračovali jsme na západ a vyjeli na hrad nad městem Saranda. Pěkný výhled.


Odtud už jsme jeli po albánské riviéře, tedy po silnici nad mořem. Cestou jsme potkali na silnici želvu. Měla dobrých 20 centimetrů. Dali jsme jí vedle silnice do trávy, aby jí nepřejelo nějaké auto. O pár set metrů dál byla druhá želva.

Pokračovali jsme serpentýnami kolem moře až k hezkému ubytování nad městečkem Himarë. Majitel Marko nás pozval dolů do svého barcafé na drink. Byl hodně ukecaný a pověděl nám spoustu věcí o Albánii. Třeba proč jsou všude rozestavěné a nedokončené domy - lidé prostě po pádu komunismu chtěli mít vlastní bydlení a co měli, to dali s tím, že až zase něco nešetří tak dům dokončí. Všem se to ale evidentně nepovedlo.
Navečer jsme vyrazili na mini procházku k moři. Adélka házela kameny do vody.



Potom jsme vyrazili do restaurace Dimitri, která je dál od města a není tak turistická. Dali jsme si k jídlu ryby a salát.

K vedlejšímu stolu dorazila rodinka s tříletým chlapečkem a Adélka měla hned parťáka na písku na pláži. Akorát byl hodně při těle a když spadnul na záda, nedokázal se ani zvednout.


Žádné komentáře: