čtvrtek 5. července 2018

Ostrov Eysturoy

Původní plán na čtvrtek byl výšlap na výběžek nad městem Eiđi na ostrově Eysturoy, ale silný vítr, zima i zamračeno s předpovědí na déšť nás odradily. Po snídani jsme vyrazili autem znovu na vyhlídku uprostřed ostrova Streymoy, kde byla včera mlha.
Cestou jsme se podívali na Tórshavn z kopce nad městem.


Dnes byly mraky výš, ale ne dost vysoko, takže úplně nahoru na Sornfelli už nemělo cenu jet, vyfotili jsme si tedy alespoň zátoku z místa, kde bylo ještě něco vidět.



Tahle vyhlídka nám prostě pořád uniká.
Cestou na sever a na vedlejší ostrov Eysturoy (200 metrový betonový most přes Atlantik, údajně jediný na světě) se rapidně zhoršilo počasí a když jsme dojeli do vesnice Eiđi, už pršelo. Výlet nepřipadal v úvahu. Chtěli jsme tu zajít alespoň na kafe, ale jediná kavárna byla ještě zavřená.


Jeli jsme tedy přes vrcholy na druhou stranu ostrova do osady Gjógv. To znamená průrva, která se tu zařezává do moře. Venku pořád pršelo, tak jsme zašli nejdřív do útulného guest housu Gjaargardur. Dali jsme si kávu, horkou čokoládu, jablečný dort a palačinku.


Pak jsme se šli podívat na průrvu. Z kraje u moře je pěkná vyhlídka na celou zátoku.






Potom jsme jeli vysoko nad mořem směrem na jih, přestalo pršet a otevřely se nám nádherné výhledy na protější ostrov Kalsoy.







Dojeli jsme do místa Søldarfjørđur a navštívili guest house Garðahúsið. Majitelka nás hned u vchodu přivítala a poprosila, ať si zujeme boty. A hned jsme se cítili jako doma. Byli jsme usazení ke stolu, kde byly připravené studené pochutiny. Štěpán už si je začal fotit a chtěli jsme se do nich pustit, když dorazila větší skupinka, která to celé měla dopředu zamluvené.
Společně jsme se tomu zasmáli a přesedli si ke stolu vedle a objednali si polévku. Poctivá rybí, podobný styl jako předešlý den, tentokrát jenom lehce pikantní a naprosto skvělá.


Dali jsme si kafe, čaj a buchtu na závěr. A zaplatili 200 faerských korun (cca 700 českých). No levné to tedy nebylo, ale místo, majitelé i jídlo super. Pokračovali jsme zpět k ubytování a zastavili se u jedné pěkné kaskády, po dešti byly všude na úbočích fjordů malé vodopády.

Pak jsme přejeli zpátky na ostrov Streymoy a zastavili se u vodopádu Týggjará.

Dojeli jsme do obchoďáku v hlavním městě a nakoupili trochu jídla. Štěpán si vedle ve státní prodejně alkoholu koupil testovací vzorek místních piv. Alkohol se na ostrovech prodává pouze v 6ti státních prodejnách, které mají zajímavé otevírací časy typu 14:30 - 17:30. Bary, restaurace a kluby musejí mít licenci na prodej alkoholu. Tedy něco jako v Austrálii. Akorát na Faerských ostrovech byl úplný zákaz alkoholu až do roku 1992, tedy nejdéle ze všech zemí na světě.

Vrátili jsme se na ubytko, Romča si odpočinula a Štěpán s Adélkou ještě vyzkoušeli na chviličku dětské hřiště poblíž, ale dlouho nevydrželi, ve větru se rychleji prochladne.

Večer jsme vyrazili do města na večeři do restaurace Frumbiti.
Jako předkrm jsme si dali lososa s chimichuri a citrónovou kůrou. Asi nejlepší losos, jakého jsme kdy měli. Maso bylo neuvěřitelně jemné, chutné i skvělé dochucené. Také kolem fjordů je spousta lososích farem a Faerské ostrovy patří k jednomu z předních producentů téhle oblíbené ryby.

Pak jsme poprvé ochutnali rejnoka s kinoou a salátkem z ředviček, okurky, jablek, kopru a petrželky. Hodně jemná textura ryby s dlouhými vlákny, bílé masíčko krásně odpadávalo od velké středové kosti.

Potom jsme si dali jehněčí s pečenými brambory a solenými rajčaty marinovanými v lékořici. Také zajímavá kombinace.

K tomu domácí pivko Frumbiti Tjaldur.

Bezvadná večeře za 800 faerských korun. V českých kačkách 2800, ale ty peníze za to určitě stály. Navíc jsou tu ještě dražší restaurace než je Frumbiti. Akorát Adélka stávkovala s papáním a ocenila jenom brambory.

Žádné komentáře: