úterý 8. května 2018

12. den - Albánie odlet

Ráno jsme se nasnídali na hotelu a zabalili si všechny věci.
Před jedenáctou jsme vyrazili směrem na letiště. Konec dovolené v zajímavém koutu Evropy.
Cestou jsme viděli dvě ošklivě nabouraná auta. Zastavili jsme se v restauraci s dětským hřištěm kousek od letiště na oběd. Poslední rizotto před cestou, a měli tu i dezerty. Adélku bouchla houpačka do nosu a trochu jí tekla krev, ale za chvilku už to bylo dobrý.

Mezitím se blížila od východu bouřka, začali jsme mít trochu obavy kvůli našemu odpolednímu letu. Při dezertu už začalo pršet a slejvák nás doprovázel až na letiště. Předání auta proběhlo v pořádku a rychle, nikdo ani nechtěl nic podepsat.
Prošli jsme kontrolami bez problémů, jenom jsme museli vzbudit Adélku, která spala v kočárku. Dali jsme si kávu v odletové hale. Ani tady nešlo platit kartou. Štěpán utratil poslední eura.
Pak už nás autobus odvezl k letadlu a odletěli jsme do Vídně. Tady jsme nedostali u letadla kočárek. Prošli jsme dvěma kontrolami (znovu přes rentgen, holt doba se změnila, pryč jsou doby kdy člověk na přestupu přešel rovnou do další odletové haly). Zamířili jsme k bráně F2, kde je service center rakouských aerolinek. Tam nás ujistili, že kočárek na nás bude čekat v Praze. Prý jsou to nová bezpečnostní pravidla. Vyrazili jsme na večeři do Jamie Oliver's Italian, tady už pěkně za plnou palbu v eurech, ale šlo platit kartou a jídlo i prostředí byly super. Burger nás po dlouhé době potěšil a zaujala nás novinka, která bude za chvíli asi všude - salát v uzavíratelné skleničce a dresink na straně, který si tam dáte a celé to protřepete.


Pak jsme zašli do dětského koutku na terminálu F. Adélka byla nadšená.
Náš let byl bohužel o hodinu opožděn. Přebookovali jsme tedy taxík, který nás měl v Praze vyzvednout. Čekali jsme na lavičkách u brány a ani za hodinu nic. Adélka už byla unavená a upadla a poranila si horní ret. Zase krev, už podruhé v jeden den. Konečně došlo na boarding a nasedli jsme do autobusu. A čekali jsme v něm dalších deset a minut. Pak jsme dojeli k letadlu a zase čekali. Naše zpoždění nabralo další půlhodinu, takže do Prahy jsme nakonec dorazili s 1,5 hodinovým zpožděním až ve 22:15. Na Adélku dost pozdě, ale trochu se aspoň prospala v letadle. Ještě 40 minut taxíkem domů a měli jsme dost.

Žádné komentáře: