čtvrtek 3. května 2018

7. den - Makedonie, Albánie

Ráno nás Adélka vzbudila v 5. Snídaně byla až v 7:15, tak jsme museli vydržet. Paní přinesla tradiční burek - slaný sýr v teplém listovém těstu a k tomu bílý jogurt. Syté jídlo po ránu.
Vyrazili jsme do centra města a chtěli si dát kafe, bohužel ale kvůli netekoucí vodě to nebylo možné, ale nabídli nám ice coffee.

Pak jsme vyrazili do uliček vzhůru k Tsar Samuelově pevnosti.



Seshora je krásný rozhled do všech stran.








Potom jsme sešli ke kostelu z 9. století.

Nakonec jsme došli uličkami skrz centrum zpět k ubytku a k autu.


Bylo před polednem, vyjeli jsme podél jezera na jih a hledali místo na oběd. Nejdřív jsme natankovali za posledních 820 denárů. Pak jsme našli restauraci, ale zázrak se opět nekonal. Otrávená obsluha, která kouřila na venkovní terase, 10ti stránkové menu a nakonec měli 2 jídla z jedné stránky. Ohrid muchkalica (směs s vepřovým masem) nebyla špatná, ale gastronomie v Makedonii nás obecně moc nenadchla.

Ještě k makedonskému jazyku - překvapilo nás, jak dobře my rozumíme jim a oni nám. To Albánština je úplně jiná a nesrozumitelná.
Po jídle jsme vyjeli autem na 2 vyhlídky nad jezerem, vystoupali jsme ze 750 metrů do 1421 a 1601 metrů. Zákazu vjezdu jsme si naštěstí nevšimli:-). Pořádná výška.



Pak jsme zase přejeli hranici zpátky do Albánie. Na Makedonské hranici byl jeden celník, který přebíhal mezi oběma směry (budkami). Druhý spal na židli před celnicí. Ale nebyla tu žádná fronta. Na Albánské hranici nám celník neřekl ani slovo, jenom zkontroloval pasy a papíry od auta. Silnice se rázem rapidně zhoršila. Projeli jsme kolem města Pogradec a pokračovali do města Korçë. Tady jsme měli ubytování, ale vzhledem k tomu, že jsme měli slušný náskok, rozhodli jsme se, že pojedeme do národního parku Kombëtar Bredhi i Drenovës. Vede sem asi 9 km dlouhá offroad cesta. Po 3 km kodrcání po kamenité cestě jsme dojeli do místa, kde byly velké díry, které by Hyundai Santa Fe nezvládlo, možná tak nějaký terénní Landcruiser.

Nezbývalo než jet zpátky. Dojeli jsme do města a rozhodli se natankovat plnou na další den. U benzínky jsme si tentokrát dávali pozor (minule jsme platili nějak moc), ale pumpař přepnul stojan na eura, ve kterých to naskakovalo nějak rychle. Štěpán mu řekl, že chce stejně platit v lekách a cena byla rázem o něco menší. Ale pořád dost drahá nafta.
Ubytovali jsme se v malém pěkném hotýlku, recepční neuměl moc anglicky, ale s translátorem v mobilu jsme si poradili. Nad město se hrnula bouřka a už hodně foukalo, ale stihli jsme si prohlédnout hezký kostel a starou čtvrt bazaar.



Pak jsme dojeli na večeři do restaurace Villa Cofiel. Pěkná restaurace, předkrm nám moc chutnal - hovězí játra v pikantní omáčce a červené papriky plněné sýrem a bylinkami. Adélka dostala šafránové rizotto s kuřecím masem. Akorát jsme dojedli předkrm, když vypadl proud. Naskočil až když jsme dojedli hlavní jídlo a platili. Romča měla kalamáry a chobotnici a Štěpán telecí žebra.

Žádné komentáře: