pátek 6. července 2018

Ostrovy Borðoy, Viðoy a Kunoy

Ráno jsme se sbalili a připravili na výlet. Plán byl letět vrtulníkem z Vágaru na ostrůvek Mykines. Helikoptéry tu slouží hlavně pro místní jako rychlá doprava mezi ostrovy a jsou státem dotované, takže dohromady za nás i s Adélkou to vycházelo na tisíc korun, což je super cena. Na ostrově Mykines jsou papuchálci (které jsme viděli na Islandu) a pěkný trek k majáku na konci (placený). Zpátky jsme chtěli plout lodí, helikoptéra se totiž dá bookovat jenom jednosměrně. Dojeli jsme na letiště a pán u přepážky nám řekl, že ranní loď byla zrušena, ať tam raději zavoláme kvůli té odpolední. Štěpán zavolal a řekli mu, že odpoledne je nejisté. Nemohli jsme to riskovat, uvíznout přes noc s Adélkou na malém ostrově bez jídla a věcí na převlečení. A jsou tu jen dva hostely, pravděpodobně plné. Zrušili jsme tedy celý výlet. Neradi, propadly nám peníze za helikoptéru. Loď a vstup na ostrov se nám vrátily. Holt počasí na Faerských ostrovech má navrch a zatím nám moc nepřálo.
Vyrazili jsme tedy na severozápad ostrovů. Cestou jsme ještě zase zkusili vyhlídku Sornfelli na ostrově Streymoy, ale i když to zespoda vypadalo, že vrchol je těsně pod mrakem, nahoře byl výhled opět zakrytý. Pokračovali jsme tedy přes ostrov Eysturoy a pak 6,3 km dlouhým 6,3 km tunelem pod mořem na ostrov Borðoy. Tunel jde hodně do hloubky (150 metrů), aby se dostal pod mořské dno, které je tu hlubší. Uprostřed je krátká rovinka s barevnými světly a pak zase jedete vzhůru. Dojeli jsme do většího města Klaksvík. Zašli jsme na oběd do Angus Steakhouse. Losos byl fajn, ale burger nic moc - maso dobré, ale kromě něj, housky a dresingu v burgeru nic jiného nebylo.




Pak jsme vyjeli nad město vysoko nahoru. Od parkoviště se dá pěšky vystoupat na vrchol Klakkur. Počasí bylo jakž takž, tak jsme vyrazili. 150 metrů převýšení jsme celkem dobře zvládli a nahoře byl super výhled na všechny okolní ostrovy Kunoy, Kalsoy a Eysturoy.


























A také na zátoku Klaksvíku. Cestou dolů k parkovišti začalo pršet a hodně foukalo. Spěchali jsme, aby Adélka nebyla v nosítku promrzlá.
Jen jsme se zahřáli v autě a parkoviště bylo mezitím uzavřeno, pán nám řekl, že už se nahoru nebude moct, protože budou střílet na svahu ovce. Tak to jsme měli těsně a se štěstím.
Potom jsme jeli dále na severovýchod na ostrov Viðoi do osady Viðareiði dalšími třemi tunely skrz hory. Dva byly pro jedno auto s vyhýbacími výklenky po sto metrech. Jedním směrem máte přednost a druhým uhýbáte protijedoucím autům.





Osada na druhé straně je moc pěkné a klidné místo u divokého moře. U kostelíku se hřbitovem na nás dýchla vikingská atmosféra.










Popojeli jsme kolem lososích farem do vesnice Norðdepil.



Pak jsme přejeli tunely na ostrov Kunoy a zastavili se v malém lese. Je samozřejmě uměle vysazený (na ostrovech jsou všehovšudy asi 3 malé umělé lesíky) a je to taková oáza klidu pod pěknými vrcholy fjordu. Uprostřed je velký balvan, na který se dá vylézt. Moc velký rozhled z něj není, ale zábava po žebříku a laně nahoru to je.









Pak nás čekala hodina do Tórshavn autem. Dorazili jsme unavení, ale nakonec to byl pěkný den.

Žádné komentáře: