úterý 3. července 2018

Přelet na Faerské ostrovy

      Dánsky Færøerne znamená Ovčí ostrovy (ovcí jsme tu viděli opravdu požehnaně), leží severozápadně od Skotska v polovině cesty mezi Islandem a Norskem. Poprvé se sem doplavili Irští mniši v 6. století, pak byly osídleny Vikingy a potom patřily pod Norsko (mluví se tu faerštinou, která je právě pozůstatkem z norštiny), časem se staly součástí Dánska, ale od roku 1948 jsou autonomní. Platí se tu místní verzí dánské koruny, Faeřané nejsou na rozdíl od Dánů v Evropské unii, ale mají s unií uzavřené obchodní dohody. Celé souostroví je tvořeno 18ti většími a 11ti menšími ostrovy, náš plán byl prozkoumat z nich 7 největších, které se dají projet autem a jeden malý (ostrov Mykines) na západě, kam chceme vrtulníkem a zpátky lodí. Celé souostroví je 113 km dlouhé a 75 km široké a jeho tvar připomíná hrot šípu obrácený špičkou k jihu.
      Z moře se zvedají typické vysoké fjordy (v průměru kolem 300 metrů, ale i do výšky 880 metrů hory Slættaratindur), porostlé trávou a ne nepodobné jako jsme viděli na severozápadě Islandu. Většina hlavních ostrovů je propojena mosty a podmořskými tunely. Přestože má jenom 200 metrů, Streymin je jediný most na světě přes Atlantik, který spojuje ostrovy Streymoy a Eysturoy. Na ostrovech žije zhruba 51 tisíc obyvatel, z toho 21 tisíc v hlavním městě Tórshavn. Jenom pro zajímavost - ovcí je tu asi 80 tisíc. Ostrovy mají 1 400 km², tj. 18 % rozlohy Česka. V létě je přes den 12-15 stupňů a světlo je i 19 hodin od tří od rána do jedenácti večer, díky malé vzdálenosti od od polárního kruhu (507 km). 285 dní v roce je na ostrovech deštivých a přestože jejich zeměpisná šířka je vysoko na severu, klima je tu díky golfskému proudu mírné a zimy jsou dokonce teplejší než u nás (3-11 stupňů). Počasí na ostrovech se mění tak rychle a často, že dobře známé faerské rčení zní: "Pokud se vám nelíbí počasí, počkejte pět minut."
      Název hlavního města Tórshavn (vyslovuje se trochu zvláštně toršhaun) pochází od boha bouře a blesků, v severské mytologii Thóra, a od skandinávského slova pro přístav - Havn, znamená tedy doslova "Thórův přístav". Je to jedno z nejmenších hlavních měst na světě, ale jeho historie sahá až do roku 825. Archeologické nálezy z ostrova Streymoy ukazují na možné lidské osídlení ostrovů dokonce už někdy v letech 3330 až 3145 př. Kr.
Tady jsou Faerské ostrovy na mapě, mezi Islandem, Skotskem a Norskem:

      Ještě odkaz na pěknou mapku z Wikipedie. Od západu k východu přejedete ostrovy za zhruba 2 hodiny, ale jinak jsou hodně členité - zajímavé je, že k moři není odnikud dál než 5 km. Nebo jinak - na ostrovech není místo, ze kterého byste neviděli moře. Když Google Street View v roce 2016 mapoval krajinu Evropy, vynechal Faerské ostrovy. Místní udělali jako odpověď Sheep View - na pětici ovcí připnuli solárně dobíjené kamery s GPS a zároveň spustili petici za připojení ostrovů ke Google Street View. A podařilo se, dnes se můžete podívat na Faerské ostrovy na Google Street View a pokochat se i na dálku krásou jejich přírody a fjordů. Velký úspěch, který bude mít určitě dopad na místní cestovní ruch. Ale Sheep View stále funguje, schválně se podívejte na trochu jiný pohled na místní krajinu ze hřbetu ovce (na mapce klikněte na jednu z oveček).
      Společnost National Geographic nedávno zvolila Faerské ostrovy jako nejpřitažlivější ostrovní komunitu na světě, a to ze 111 ostrovních destinací po celém světě.
      A ještě jedna zajímavost o ostrovech - je tu nejvyšší porodnost v Evropě. Hlavním důvodem je to, že ženy tu záměrně pracují většinou jen na poloviční úvazek. Místní obyvatelé často s nadsázkou tvrdí, že mají hodně dětí proto, že na Faerských ostrovech „není nic jiného, co bychom mohli dělat“. Narážejí tím na minulost, kdy byl trh práce spojený většinou s rybolovem. A dalším faktorem je to, že za základ životního štěstí je považována především rodina. Pokud možno velká rodina. K tomu všemu také přispívá nadstandardní sociální zabezpečení rodinám s dětmi a dostatek cenově dostupných školek. Na druhou stranu ostrovy trpí nedostatkem žen, ale tento problém se řeší "dovozem", takže dnes žije na ostrovech více než 300 žen z Filipín a Thajska, které se sem provdaly. Faeřané se dožívají v průměru 80ti let.

      Tak tolik k demografii, geografii, počasí a dalším místním zajímavostem, my jsme se po Kodani těšili hlavně na klid od davů turistů a na unikátní přírodu.

      Náš třetí den dovolené v Kodani jsme zahájili snídaní v hotelu a pak jsme si došli koupit svačinu na cestu do pekařství nedaleko. V deset jsme vyrazili opět na letiště. Prošli jsme checkinem, kde jsme připomněli, že někde je ještě naše nosítko. Slečna nás ujistila, že ho dostaneme, ale moc přesvědčivě nezněla. Kočárek jsme zase odevzdali na nadrozměrnou přepážku. Pak jsme prošli bez problémů security kontrolami, už jsme věděli přesně kam jít. Potom jsme si nahoře v terminálu dali bezkofeinovou kávu a pivko Carlsberg. Adélka se dívala z okna na letadla. Čekali jsme, až se objeví na tabulích, ke kterému gatu máme jít. Objevilo se B6, kde je malý dětský koutek. Pak už jsme čekali 40 minut, jestli nám náš let zase nezruší. No naštěstí nezrušili a o půl jedné jsme se odlepili od země.


Kapitán nám ještě řekl, že včera bylo opravdu špatné počasí a prudký vítr a i dnes je nad ostrovy zamračeno, ale odpoledne se to má zlepšit. Jinak let s SAS byl fajn (Adélka dostala plyšovou žábu), po druhé hodině jsme zahájili sestup a v 2:30 jsme přistáli.

Kapitán nám před tím řekl, že ti z nás kdo na ostrovech ještě nebyli, máme čekat prudší přistání, protože je tu krátká ranvej. A také byla, nejdřív jsme proletěli hodně blízko a nízko fjordu, přeletěli nad jezerem a pak jsme přistáli a hned začali prudce brzdit. Na konci po dobrždění zbylo akorát místo na zatáčku doprava k terminálu.

Vyšli jsme z letadla kousek po ploše k terminálu. Letiště Sørvágur na ostrově Vágar je opravdu maličké, ještě menší, než když jsme letěli na Azorské ostrovy. Jediný pás na zavazadla byl nejmenší, co jsme kdy viděli. Nosítko naštěstí dorazilo. Ale čekali jsme dlouho na velký kufr.

Na ostrovech je letní časový posun -1 hodina oproti Kodani a Praze. V půjčovně aut na nás už čekal malý Opel Astra Turbo za velké peníze. Vyřízení papírů trvalo jenom chviličku. Venku bylo příjemně - kolem 17ti stupňů a vzduch byl krásně svěží.

Naložili (nebo spíš namačkali) jsme kufry, kočárek i Adélku do auta a vyjeli po silnici a podmořským tunelem na druhý ostrov Streymoy, kde leží hlavní město Tórshavn. Za průjezd tunelem se platí na benzínce Effo 100 faerských korun (cca 350 českých korun). Vykoukly na nás první scenérie u moře.

V severovýchodní části města, ve čtvrti Hoyvík jsme měli ubytování se zajímavým názvem, který jde těžko přečíst natož vyslovit - "Hyggelig lejlighed". Ale v překladu to znamená jenom "Pěkný byt". Hoyvík je klidná domková čtvrť na úbočí kopce nad centrem a nad zátokou severního Atlantiku.

Ještě několik zajímavostí k Tórshavn - ve městě funguje bezplatná autobusová doprava a jsou tu jen tři semafory (poslední čtvrtý je na severovýchodě ostrovů u obce Norðdepil). Není tu Mc'Donalds, ale najdete tu Burger King. Ve městě není ani vězení, ale když už někdo spáchá zločin (navzdory velmi nízké kriminalitě), trest si odpyká v Dánsku.
V ubytování nás přivítali postarší majitelé. Dali jsme si věci do apartmánu a vyjeli nakupovat. V obchoďáku Bónus nebyly levné potraviny (většina se sem dováží lodí), ale nebylo to zas až tak drahé, jak jsme čekali (třeba jako na Islandu). Uložili jsme nákup do ledničky a vyrazili na skok do města. Barevné domečky v přístavu i historická část s červeným parlamentem nám učarovaly. Vůbec nemáte pocit, že jste v hlavním městě a nikde nejsou davy lidí, atmosféra je tu uvolněná.







Po procházce jsme popojeli na vyhlídku na město od obelisku.


Potom jsme se vrátili do ubytování a uvařili jsme si večeři, dali prát a sušit prádlo a připravili se na výlet na další den. Takhle vypadají Faerské koruny:

Žádné komentáře: